Jsou lidé, kteří si platí tzv. penzijní připojištění. Jestli jsem to dobře pochopil, tak každý měsíc dávají státu (reprezentovanému tzv. penzijními fondy) určitou peněžní částku (nejčastěji 1000 Kč) za slib, že jednou (tedy až dosáhnou tzv. důchodového věku) jim zase naopak stát bude vyplácet k “normálnímu” důchodu ještě něco navíc. Peníze, získané z tohoto penzijního připojištění, penzijní fondy spravují, tj. snaží se je nějak zhodnotit. Stát ovšem kontroluje, aby finanční operace fondů nebyly příliš riskantní a fondy nekrachovaly. Možná se mýlím, ale zdá se mi, že se zde ze strany státu vede jakási podivná hra, něco na způsob tzv. “pyramidy”.
Vezměme si za příklad člověka, kterému je dnes 40 roků a začal si platit ono penzijní připojištění. První problém vidím v tom, že takový člověk vlastně ani neví, kdy do důchodu půjde – hranice důchodového věku se totiž stále posunuje, samozřejmě směrem nahoru, takže se jako nejpravděpodobnější jeví termín někdy okolo roku 2045.
Ovšem – co bude v roce 2045? Bude ještě vůbec existovat Česká republika, tedy stát, který v konečné instanci ony důchody garantuje? Evropa tou dobou může být již třeba jediným federalizovaným “superstátem” a bude ochotna (či vůbec schopna) přebírat finanční závazky bývalých “suverénních” států?
Další problém vidím v samotných penzijních fondech. I když mají zpřísněná pravidla pro své finanční operace, je to dostatečná záruka toho, že nezkrachují? Pokud vím, tak např. v USA některé takové fondy opravdu zbankrotovaly. Může se samozřejmě namítnout, že v takovémto případě vypomůže stát svými finančními injekcemi – ovšem to pokládám za pouhé odsouvání problému do budoucnosti.
Za hlavní potíž ale považuji skutečnost, že u nás nevidím “politickou vůli” řešit otázku důchodové reformy. Pokud se v nedávné minulosti přece jen nějaká reforma uzákonila, bylo vzápětí zjištěno, že je to celé nesmysl (viz tzv. “druhý pilíř”). Dokonce se stále častěji mluví o tom, že v perspektivě několika desetiletí stát již ani na vyplácení důchodů nebude mít peníze. Apeluje se na to, aby lidé nespoléhali pouze na stát, ale sami se již dnes starali o své důchody. Jak? Například formou penzijního připojištění. Začarovaný kruh se tímto uzavírá…
Nemohu se zbavit dojmu, že lidé, kteří si tzv. “spoří na důchod”, nakonec spláčou nad výdělkem. Ale třeba se mýlím a všechno dobře dopadne…
Autor: Jan Hofírek, copywriter (www.copywritingetc.bloger. cz)