Kde hledat české granáty?
Zdroj: https://is.muni.cz/th/la2ne/bakalarka_dokonceni.txt
2.4. Lokality výskytu pyropu v ČR a ve světě
Hlavními lokalitami výskytu pyropu u nás jsou severozápadní Čechy. Zde patří k nejvýznamnějším
oblast Českého středohoří, kde se nachází dnes již jediná těžební lokalita českého granátu, a to
pískovna Podsedice na Litoměřicku. České granáty můžeme v oblasti Českého středohoří najít
v granátonosné oblasti (podle SÝKORY, 1952 jde o oblast o rozloze zhruba 70 km^2), která zahrnuje
katastr obcí Koštice, Třtěno, Libčeves, Měrunice, Šepetely, Staré, Dřemčice, Chrášťany, Podsedice,
Dlažkovice, Třebívlice, Úpohlavy, Chotěšov v oblasti Třebenic a řadu potoků a potůčků. Nejvíce se
však české granáty vyskytují ve štěrcích na mírných svazích Českého středohoří. Čím blíže je
k levému břehu řeky Ohře, tím více jsou štěrky plošně rozplavovány a tím i ředěny, navíc jsou na
řadě míst překryty spraší. Na pravém břehu Ohře pyropy již nenalezneme (JAKOUBĚOVÁ, 1997).
S pyroponosnými náplavy se v oblasti severovýchodních Čech setkáváme na Jizerské louce, u Rovenska
pod Troskami, Železnice, Semil, Nové Paky, Hostinného a Dvora Králové (SÝKORA, 1952). Podle
JAKOUBĚOVÉ (1997) se pyropy vyskytují i na dalších lokalitách severovýchodních Čech, jako jsou
Lomnice nad Popelkou, Mnichovo Hradiště, Vrchlabí, Turnov, Borovnice, Olešnice, Trutnov a na
Jičínsku u Bradlecké Lhoty. Právě z Jičínska jsou pyropy nejvíce známy. Jakouběová informuje ve
výše uvedené práci rovněž o nálezu úlomku permského pískovce s pyropy od Kartouz severovýchodně od
Jičína. Zmínit se musím i o lokalitě Vestřev – Dolní Olešnice, která donedávna představovala druhou
těžební lokalitu českého granátu v ČR, kde však v současnosti probíhají již rekultivace dobývacího
prostoru (www.granat.eu).
Ve středních Čechách se pyropy vyskytují v serpentinitech u Malešova u Kutné Hory a u Dobešovic
nedaleko Kolína (SÝKORA, 1952). JAKOUBĚOVÁ (1997) lokality výskytu ještě rozšiřuje o Bořetice a
Bečváry u Kolína a. zmiňuje se také o možnosti rýžování českého granátu v náplavech potůčku u obce
Podmoky na Čáslavsku. Dalšími nalezišti v této oblasti jsou Hranice nedaleko Dobešovic, Ratboř či
lokalita nedaleko Sedlova v údolí Sedlovského potoka (zvaný Jordán) (BĚHAL a kol., 2001).
Západní Čechy nejsou na pyrop bohaté. Nacházejí se v pruhu tvořeném hadci, který začíná asi 5 km
ssv. od Mariánských Lázní a pokračuje v délce zhruba 7 km k Bečovu nad Teplou. Pyropy jsou velmi
jemnozrnné a vyskytují se zde pouze v malém množství (JAKOUBĚOVÁ, 1997).
V jižních Čechách se pyropy nacházejí v hadci, který je součástí granulitového tělesa rozléhajícího
se severně od Českého Krumlova směrem ke Křemži. V této oblasti se nachází několik nalezišť pyropů.
Nejznámější z nich jsou Holubovský mlýn (výchozy v zářezu polní cesty při levém břehu Brložského
potoka), Brloh a Vrábče (JAKOUBĚOVÁ, 1997).
Na Moravě se s pyropem setkáme v hadcovém tělese nacházejícím se mezi Velkým Meziříčím a Tišnovem
či v hadcových tělesech od Náměště nad Oslavou, Moravského Krumlova a Jevišovic. Nejhezčí pyropy
pocházejí od Skleného nad Oslavou, z dalších zajímavých lokalit lze uvést např. Drahonín u Tišnova
(JAKOUBĚOVÁ, 1997).
Pyropy se samozřejmě vyskytují i mimo území České republiky, kde však většinou
nedosahují takové kvality jako české granáty. K nejznámějším zahraničním lokalitám patří naleziště
v jižní Africe (např. Kimberley, Wesselton), kde jsou pyropy součástí kimberlitů nebo peridotitů,
Jakutsko na Sibiři, Murfreesboro v Arizoně, Panyam v Nigérii (pyrop v uzavřeninách olivinických
hornin v čediči), Almklovdalen (nálezy v peridotitu) a Arendal v Norsku, kde se vyskytují pyropy
zbarvené černě (JAKOUBĚOVÁ, 1997). Podle SÝKORY (1952) se pyropy vyskytují rovněž v Zöblitz
v Sasku, Santa Fé v Mexiku, Mount Alexander v severní Austrálii a na diamantových polích v jižní
Africe (River Diggins).
